7.4. 2013 Že by konečně jaro...
Blížil se termín 7.4. Jeden ze dnů, kdy předpověd slibovala jarní teploty a vyhlídka na tento den vypadala více, než slibně. Nicméně jak už je tomu u nás v ČR známo, přepověd počasí měla trošičku mylné informace. Mylné asi v tom slova smyslu, že termín krásné počasí neseděl. Den před fotolovem teploty spadly pod nulu a začalo mírně chumelit. Do toho všeho se přidal mírný, ale za to velmi studený vítr. Akce byla ale domluvená a my se s Adamem rozhodli termín nerušit. Už jen to, že jsme dlouho na fotolovu nebyli nám dalo dostatečnou kuráž se těmto studeným dnům postavit čelem.
Během doby zimy jsme se poměrně dobře vybavili a náš inventář opět pomalu postoupil na lepší úroveň. To vše nám zajišťuje úspěšné fotolovy a snažší pohyb po matičce přírodě. Oba jsme se přes zimu naprali zkušenostmi, jak fotit zvěř, byť jen čtením tipů nebo rad a při různých příležitostech jsme se s našima mašinama seznámili natolik abychom byli schopni v terénu na dané situace rychle reagovat. To vše souvisí s používáním plně manuálního režimu naších foťáku. Od nastavení bodového měření expozice přes ostření bodů, až po konečnou úpravu fotek v PC. To a spoustu dálších priorit nás ovlivnilo v tom jak správně fotit.
Náš fotolov započal na Zelené hoře. Jelikož bylo opravdu nehezké počasí a nám se nechtělo někam daleko a někam kde to neznáme. Rozhodli jsme se projít si okolí domoviny. Ozbrojeni v plné výbavě jsme se vydali vstříc naším snímkům a věřili v to nejlepší. První vyhlídky nebyly moc slibné neboť velké množství potulujících se pejskařů nám nedávalo moc velké naděje. Rozhodli jsme se, že škaredé počasí bude hrát v náš prospěch a vydali se hlouběj do lesů a luk, kam by pejskaři za takového počasí nedošli. Postupovali jsme směrem na severovýchod od Černého lesa a ušli poměrné velkou vzdálenost. Sám ani nevim kolik to bylo ale myslím si, že když řeknu že jenom cesta tam byla dlouhá dobrých 5 km, nebude na tom zas tolik lži.
Brodili jsme se skrze mokřady, chytali nějaké menší snímky (vzdálené srny, ptactvo atd...) a snažili se dospět k nějakému obstojnému snímku. Prostředí bylo opravdu divoké. Rozpouštějící se sníh zvedl toky řek a my si vzájemně pomáhali překonat respektive přeskočit tyto rozbouřené potůčky. Dostali jsme se na hřeben obklopený potůčkem. Adam si povšiml něčeho co vypadalo jakoby pokryté srstí. Oba jsme koukali do dálky necelého kilometru na neznámý objekt pomocí dalekohledů. Rozhodli jsme se jít blíž a prozkoumat, co to tam vlastně je. Mysleli jsme si že to bude nějaká zdechlina neboť se objekt nehýbal. Po bližším záběru jsme zjistili že se jedná o odpočívající srnku a uznali jsme že je velmi dobře maskovaná (viz snímek níže) Takticky jsme se dostali na bod ostrého dohledu, který jsme si vzhledem k často prchající zvěři stanovili. Započalo seriové cvakání uzávěrek. Jak jsem již zmínil srnka byla opravdu dobře maskovaná díky stejně zbarvenému pozadí což z fotky neudělalo nijak extra nádhernej snímek. Sami ale můžete posoudit, že spatřit něco tak dobře maskovaného z jednoho kilometru není nic lehkého.
Na závěr jsem se při zpáteční cestě propadl do bažiny, tak jsme rychle chvátali na oběd a čaj aby mi noha v té zimě neumrzla. Vše dobře dopadlo a ačkoli snímků nebylo tolik a nebyly ani nějak extra vydařené. Byl to nezapomenutelný zážitek. Doufám, že se nám bude dařit i nadále. Zážitky, které prožíváme opravdu stojí za to a přál bych to prožít každému neboť je to věc na, kterou se nezapomíná.
Adam Čech
Michal Klimeš